Peníze už nevydělávají jako kdysi. | Cambschool.cz

Peníze už nevydělávají jako kdysi.

… a ještě dlouho vydělávat nebudou. A důvod je naprosto zřejmý. Tím důvodem je – když to pojmeme hodně zeširoka – velké zadlužení celé Evropy. Ano, právě kvůli velkému dluhu, který si nasekaly různé evropské země, přestávají být účty v bankách zajímavé. Čím to?
Zadlužení Evropy dosáhlo takových rozměrů, že již naprosto zásadně limituje schopnost evropských zemí dosáhnout trochu rychlejšího hospodářského růstu. Evropa se zkrátka stále nemůže nadechnout k růstu. A to pochopitelně trápí jak politiky napříč celým kontinentem, tak i centrální banky. Od Evropské centrální banky, až po jednotlivé banky národní. A aby toho nebylo málo, k tomu všemu se ještě Evropa potýká s velmi nízkým růstem cenové hladiny. V některých zemích již dokonce nastala takzvaná deflace, tedy pokles cenové hladiny. A toho se obyčejně centrální banky velice bojí.


Když to všechno dáme dohromady – nízký hospodářský růst a nízkou inflaci – vyjde nám z toho odpověď na otázku, proč se centrální banky chovají, jak se chovají. Zkrátka jednotlivé centrální banky snižují úrokové sazby, kam jen mohou. A dokonce se v některých případech ani nerozpakují snížit úrokové sazby až do záporných hodnot (byť to není případ České republiky). Některé centrální banky (jako třeba ECB) dokonce do ekonomiky hrnou velmi levné peníze v rámci programu, který nazývají „kvantitativním uvolňováním“; ve skutečnosti ale jde jen o maskovací název pro obyčejný tisk peněz, které nejsou kryté prakticky žádnou hodnotou.


Až do tohoto bodu to může vypadat jako akademická diskuse pro centrální bankéře. Ale není tomu tak, tohle všechno má velmi hmatatelné následky pro naše peněženky. Signální úrokové sazby, které si stanovují centrální banky, jsou totiž zásadní pro chování komerčních bank. To od nich se odvíjejí všechny další úrokové sazby v celé ekonomice. Centrální banky drží své úrokové sazby tak nízko proto, aby přiměly komerční banky jejich úrokové sazby pro klienty taktéž snížit; a to všechno zase proto, aby to přimělo nás, spotřebitele, peníze neukládat do bank, ale utrácet je. Ano, centrální banky se nás vlastně snaží demotivovat od ukládání peněz v bankách a přemluvit nás k nákupům. A to se jim daří!


Daří se jim to minimálně v tom smyslu, že některé typy vkladů v bankách již jsou úročené tak málo (a naopak jsou ještě zatížené některými poplatky), že vkladatelům peníze v podstatě znehodnocují. Platí to hlavně pro běžné účty a spořicí účty. Termínované vklady jsou na hraně – tady většinou nelze mluvit o znehodnocení, ale že bychom si termínovaným vkladem vydělali, na to taky musíme zapomenout. A bude hůř. Česká národní banka se naprosto jasně nechala slyšet, že velice uvolněnou měnovou politiku hodlá udržet minimálně do poloviny příštího roku, nebo dokonce ještě déle. Po celé toto období nehrozí, že by došlo ke zvýšení úrokových sazeb. A dá se tedy čekat, že jednotlivé komerční banky budou ještě více snižovat úročení jednotlivých typů účtů.


Zkrátka kdo nechce přijít o naspořené úspory, měl by se co nejrychleji poohlédnout po některé z investic, které nabízejí vyšší výnos.
To ale neznamená, že je ten správný čas na bezhlavé investice třeba do akcií – právě naopak je čas dát si velký pozor. To, že jsou úrokové sazby (z historického nadhledu) tak extrémně nízko, také produkuje extrémní situaci na finančním trhu. Mezi velkými investory už je veřejným tajemstvím, že kupříkladu ceny akcií nebo dluhopisů jsou nyní velmi přehřáté. A přehřáté zůstanou nejspíš ještě tak dlouho, jak dlouho budou jednotlivé centrální banky podporovat ekonomiky nízkými úrokovými sazbami. Pak to všechno může udělat jedno velké bum a ceny akcií či dluhopisů je jednoho krásného týdne ode dneška třeba za rok nebo dva mohou sesypat o desítky procent. A proto je namístě obezřetnost. Investovat do akcií či dluhopisů rozhodně ano, protože jinde na finančním trhu dnes nelze nalézt tak vysoké potenciální zhodnocení, ale chytře: například skrze takzvané zajištěné podílové fondy. U těchto zajištěných podílových fondů existuje důmyslný sytém takzvaných opcí, který zajišťuje, že investice se nemůže buď vůbec znehodnotit, nebo se může znehodnotit jen maximálně o tolik a tolik procent – záleží na tom kterém zajištěném fondu.


Ale na druhou stranu proč chodit tak daleko? Koneckonců třeba takové stavební spoření je pojištěným produktem a současně -  dokonce i po nedávném přitvrzení podmínek – stále zajišťuje o něco vyšší zhodnocení než klasický spořicí účet.

 

19.03.2015

Autor: Markéta Šichtářová

Zdroj: blog.nextfinance.cz